Vláda šeří, kde se dá
„Já musím dopředu, mám dlouhý nohy,“ hlásil Miki, když se trojice chystala nasednout do vozu, kde u volantu už seděl Petr.
„To ne, Miki,“ řekl mu,“ vedle mě bude sedět Alena. Přece se nebude cpát vzadu mezi vámi."
„Ty ji dneska bereš?“ ozval se zezadu Pavel. „Vždyť normálně jezdí pendolínem.“
„Poprosila mě, když máme stejný cíl. Neměl jsem to svědomí jí odříct.“
„No dobře, snad to s nohama nějak vydržím“, brbral Miky něco o lidumilech. „Neboj,“ chlácholil ho Petr,“ udělám dvě tři zastávky, aby ses mohl protáhnout.“
„To je správné, tak to má být,“ reagoval další pasažér, Vlastík. „Jako lékař to mohu jenom doporučit, při delším nepřerušeném sezení může dojít k náběhu na trombotickou příhodu.“
„Nebo také k potíži s měchýřem,“ doplnil nevážně Pavel.
„Sakra, kde ta Alena je?“ nervózně řekl Miki.
“Kde? Zase se někde zakecala, víme, jakou má vyřídilku, ta, když začne…,“ mávl Pavel rukou.
„Tak na ni nebuďte tak zlí,“ uklidňoval je Petr.
„Hele, támhle ji máme,“ ukázal Vlastík na okénko, ke kterému se blížila žena s dvěma taškami.
„Nezlobte se kluci, ale trochu jsem si tady ještě nakoupila na víkend, abych nemusela do marketu u nás. Pavlíčku, hoď mi to do kufru, nebo se to ještě vejde na zem ke klukům?“
„To, to ne, Ali. Jsou tam přece tři.“
„Nic proti ničemu, ale jako právníka by mě zajímalo, jak tady vzadu dodržíme ve třech bezpečné odstupy,“ pokusil se zažertovat Pavel, “Co ty na to, Vlasto? Neměl by někdo z nás vystoupit?“
„Ale jak se pak dostaneme domů? Ne, žádné odstupy už přece nepotřebujeme. Copak jsme v Číně?!“
„Nechce těch dohadů, radši vyrazíme. A jako premiér jménem celé vlády vyhlašuji po dobu jízdy z Páglu do Brna okamžitý zákaz působení covidu tady v auťáku a potvrzuji Vlastova slova o nepotřebě preventivních opatření.
Petr Fiala pak otočil klíčkem zapalování svého vozu a s brněnskou čtyřkou Schillerová, Bek, Blažek a Válek se vydal na úspornou cestu od Strakovky domů.
