Proč zůstal „pitomec lidovec“ (sněmovní citace) osamocený?
Když před rokem ve Sněmovně přehlasovali poslanci veto Senátu ke stavebnímu zákonu, přidali se i komunisté, ačkoli při předchozím hlasování zákon nepodpořili.
Lživá argumentace zdůvodňující jejich obrat rozčílila lidovce Jana Bartoška natolik, že si zaveršoval. „Komunisti, co čin, to zločin, co slovo, to lež“, rozsvítil to.
Vzápětí to od nich ovšem schytal. Také jazykem Nedělní chvilky poezie: „Co lidovec, to pitomec,” utřel ho ex esenbák Ondráček.
Vypadalo to, že poslanecké veršotepectví bude pokračovat, ale očekávali jsme jej marně.
Dokonce ani po prázdninách, ani v horké kampani, či po volbách se lingvistika účinnou útočnou zbraní nestala.
Škoda, protože zůstat u lidovců a komunistů je ostudně málo, nehledě k tomu, že klasičtí rudí marxisté už sněmovním terčem být nemohou, když vypadli z extra ligy.
Cožpak si ale hrdí členové ostatních stran rovněž nezaslouží „přezdívky“?
Zde skromná nabídka. Vedle už publikovaného Ondráčkova přirovnání lidovec= pitomec, další. Z osobní dílny ©.
Ódeesák – podrazák
Stanař – kramář
Pirát - rabiját
Topkař – hrobkař
ANOista – lobbista
Espéďák – pruďák
A pokud by si někdo bral do úst neparlamentní strany, jak ty, které ze Sněmovny vypadly, tak ony, které tam ještě nebyly nikdy, může si rovněž posloužit:
Socialista – kecálista
Komunista – populista
Přísahák – exfízlák
Trikolórák – velkohubák
Lze doufat, že s novou poslaneckou krví se ve sněmovně přece jenom vyprofiluje i pár střev – myšleno básnických, samozřejmě
